Existuje celá řada domácích prostředků a zasvěcených tipů, které vás prý jednou provždy zbaví plevele. Patří mezi ně sůl, ocet a dokonce i kyselina chlorovodíková. Je to pravda: přípravky ničí plevel. Bohužel poškozují i jiné rostliny a mohou vést k výrazným změnám půdy. V nejhorším případě je mrtvý nejen plevel, ale celá zahrada.
Kyselina chlorovodíková
Zředěná kyselina chlorovodíková rozpouští vodní kámen z koupelnových obkladů a zbytky m alty z kamenů. Pomoci by měl i proti plevelům na zahradě. Je to tak, plevel lze účinně regulovat pomocí kyseliny chlorovodíkové. Dá se také sehnat relativně levně ve zředěné formě v každém železářství. Pokud však jde o ničení plevele, rozhodně byste se od něj měli držet dál. Agresivní kyselina hubí nejen plevel, ale i další rostliny v blízkém okolí. Především proniká do půdy a ničí mikroorganismy, které obsahuje. Mění také hodnotu pH v závislosti na koncentraci. Obojí může vést k dlouhodobému poškození kvality půdy. Také proto je používání kyseliny chlorovodíkové na zahradě zakázáno. Každý, kdo je přesto použije, riskuje, že bude potrestán tučnou pokutou.
Solinický roztok
Pokud na zahradě není povolena kyselina chlorovodíková, možná by bylo dobré bojovat s plevelem solným roztokem. Obojí totiž není stejné. Je jen hloupé, že sůl nebo solný roztok účinně působí proti plevelům, ale napadá i jiné rostliny. Obě varianty mají navíc významný vliv na hodnotu pH půdy. Používání soli nebo solného roztoku na zahradě je proto zakázáno a hrozí za něj vysoké pokuty. Zákonodárnému sboru jde především o dlouhodobou ochranu přirozených základů života. Majitelé zahrad by si měli vždy uvědomit, že sůl neovlivňuje pouze plevele, ale i jiné rostliny. Rozpouští se ve vlhké půdě a šíří se na poměrně velké ploše - i když je používán speciálně.
Ocet
Ocet je kromě kyseliny chlorovodíkové a soli opakovaně zmiňován také jako spolehlivý a účinný domácí prostředek pro boj s plevelem, nežádoucím bambusem a divokým břečťanem. Pro ocet ale platí: V kuchyni ano, na zahradě ne. Kyselina octová je obecně povolena jako pesticid, ale pouze v určitých koncentracích a ne více než dvakrát ročně. Roztok octa proniká do rostliny přes buněčné membrány a způsobuje její odumírání. Postiženy jsou ale i rostliny v nejbližším okolí. A půda také trpí nežádoucí změnou pH k horšímu. Proto byste se v boji s plevelem měli rozhodně držet dál od octa. To, co je propagováno jako osvědčený domácí lék, obvykle způsobí více škody než užitku.
Tip:
Pokud se má k boji s plevelem použít ocet nebo kyselina octová, pak používejte pouze hotové směsi od specializovaných prodejců. Podomácku vyrobený roztok octa je nelegální pesticid.
Alternativy
Pokud jsou domácí prostředky kyselina chlorovodíková, sůl a ocet tak problematické a obvykle zakázané při ničení plevele na zahradě, přirozeně se nabízí otázka, jaké alternativy by mohly existovat. Ty skutečně existují – ale vždy s nimi je spojena práce a relativně vysoká časová náročnost. Jako skutečně účinné řešení proti plevelům se ukázaly dvě varianty. Na jedné straně dochází k ručnímu vytrhávání. Na druhou stranu, plevel lze také cíleně zničit ohněm nebo plynovým hořákem.
Odtrhni
Je to velmi pracný, ale také velmi účinný způsob hubení plevele. Zvláště se doporučuje, pokud se v bezprostřední blízkosti plevele nacházejí další požadované rostliny. Tento způsob se vlastně nedá obejít, zvláště na zeleninových záhonech, záhonech a trávnících. Plevel je nutné odstranit vždy s celým kořenem a ideálně zlikvidovat do popelnice. Mimochodem, vyškrábání spár mezi dlažebními kostkami není nic jiného než jejich vytrhání. I zde dochází k úplnému vyškrábání nežádoucího rostlinného porostu spolu s kořeny.
Shořet
Plevel, který se rozšířil na zahradní dlažbu, zídky, okraje cest a cest, se nejlépe bojuje ohněm. Chcete-li to provést, pořiďte si v železářství plynový hořák. S ním je celá rostlina doslova spálena. Je však důležité, aby se metoda používala pouze v případě, že se v bezprostřední blízkosti nenacházejí žádné hořlavé materiály, jinak hrozí značné nebezpečí požáru. I tato varianta vyžaduje určitou trpělivost. Nestačí, že se spálí viditelné části rostliny. Spíše byste měli hořák držet na jednom místě na postiženém místě déle, abyste mohli zničit kořeny pod ním.
Tráva?
Někteří hobby zahradníci mívají zahradu, která musí být tak čistá a uklizená, že to vlastně nemá nic společného s přírodou. Ano, plevel je nepříjemný a může za určitých okolností ovlivnit růst žádaných rostlin. K přírodě ale patří i takzvaný plevel. Nemusí to být vždy vymetená a čistá zahrada. Užít si můžete i tzv. divokou zahradu. Pak vám plevel nebude vadit, můžete si ušetřit boj s ním nebo ho alespoň omezit na naprosté minimum.
Odpovědnost
Každý, kdo se stále cítí nucen bojovat s plevelem, bambusem a břečťanem, by tak měl vždy činit s největší možnou odpovědností. Sůl a ocet jsou nabízeny jako domácí prostředky. To naznačuje, že se jedná o zcela přirozený způsob hubení plevele. Jak jsme viděli, následky mohou být stále dramatické. Velmi podobná situace je s uměle vyráběnou kyselinou chlorovodíkovou. Každý, kdo svou zahradu vnímá jako přirozené prostředí, se těmto produktům pokud možno – ve vlastním zájmu – vyhne. A samozřejmě dodrží i zákonné požadavky, které nebyly stanoveny bezdůvodně. Neexistuje žádný zázračný lék na plevel.
