Rakytník potřebuje rozhodně velmi slunné místo, jinak produkce květů a plodů klesá, ale na půdu je naprosto nenáročný. Je extrémně robustní a větruodolný a bez problémů snese i delší období sucha. V průběhu let dosahuje výšky několika metrů, ale neroste nijak zvlášť rychle.
První květy a plody se tvoří asi tři až čtyři roky po vysazení keře. Při výsadbě keře rakytníku je třeba poznamenat, že se keř šíří do zahrady kořenovými běhouny. Pokud tomu má být zabráněno, je nejlepší při výsadbě umístit do půdy kořenovou bariéru. Jedná se o plastovou fólii, která se běžně prodává v zahradních obchodech pod názvem oddenková bariéra.
Samčí a samičí rostliny
Abyste mohli sklízet bobule z keře rakytníku, musí být na zahradě zasazena alespoň jedna samičí a jedna samčí rostlina. Samčí rostlina slouží jako opylovač a bobule se tvoří na samičí rostlině. Pokud je na zahradě dostatek místa, můžete zasadit několik samičích keřů, protože všechny jsou oplodněny jedinou samčí rostlinou. Samčí a samičí exempláře lze rozlišit podle květů. Samičí rostliny tvoří jednotlivé květy, zatímco samčí rostliny tvoří několik květů společně ve shlucích.
Podmínky pěstování a sklizeň
- Keř rakytníku je naprosto nenáročný na péči a potřebuje jen malou pozornost ve fázi růstu, jinak se snáší dobře sám.
- Křovi se nejlépe daří na velmi chudých půdách, a proto by se neměl hnojit.
- Rakytník kvete drobnými nažloutlými kvítky v březnu nebo dubnu.
- Malé, kulaté, oranžovo-červené plody, které obsahují hodně vitamínu C, se začínají tvořit v srpnu.
Pozor: Jsou dost kyselé, proto se většinou nejí syrové, ale zpracované. Jejich sklizeň je navíc často dost obtížná kvůli trnům a malé velikosti bobulí. Aby se při sběru neztratila šťáva z bobulí rakytníku, lze z keře odříznout celé větve s bobulemi a dát je do mrazáku. Když zmrznou, jdou snadněji odstranit z větví.
Řezání rostlin rakytníku
Keř rakytníku není nezbytně nutné stříhat, ale v průběhu let může spodní část a vnitřek jeho koruny obnažit. Pak by měly být výhonky výrazně zkráceny, aby keř znovu vyrašil. Aby vnitřní plocha koruny měla dostatek světla a slunce, měla by být občas trochu ztenčena. Při řezu je však třeba pamatovat na to, že rakytník vždy tvoří květy a bobule na loňských výhonech. Silný řez tedy znamená, že úroda v příštím roce bude menší nebo dokonce úplně ztracená.
Tipy na péči o rakytník
To, že je rakytník považován za nenáročný na péči, neznamená, že není potřeba trocha péče a pozornosti, aby se oblíbená rostlina cítila na domácí zahradě naprosto pohodlně. Rakytník totiž volí stále více hobby botaniků. Vždyť nejen dobře vypadá, ale svého „majitele“také hýčká cennými vitamíny C a B12. Přesto je v tomto oblíbeném divokém ovoci obsažen karoten, nenasycené mastné kyseliny a mnoho dalších cenných účinných látek a přísad. Ale buďte opatrní: sklizeň plodů se může ukázat jako obtížná kvůli pichlavým větvím.
Pokud milujete rakytník, měli byste se o své blaho starat tímto způsobem:
- spousta světla, žádný stín
- hnojte málo nebo vůbec
- spousta volného prostoru kolem kořenů
- hluboká půda
- půda bohatá na kyslík
- pozor na větrné podmínky
- pravidelně odstraňujte odnože (kořenová bariéra)
- zkrátit každé dva roky
Hobby zahrádkáři, kteří si nejen užívají strohou krásu rakytníku, ale chtějí také občas vyzkoušet jeho plody, by měli mít na zahradě nejen jednu rostlinu, ale alespoň dvě samice a jednoho samce. Ten slouží jako kvazi „dodavatel“pylu potřebného k opylení. Abyste v této souvislosti skutečně dosáhli adekvátního úspěchu, měli byste při výsadbě rakytníku sledovat také směr větru. V ideálním případě je samčí rostlina umístěna nalevo od samičích keřů, protože tak lze nejlépe využít směr větru s ohledem na proces opylení.
Pouštní rostlina v domácí zahradě
Ovocník je od svého původu zvyklý na spíše neúrodnou, kamenitou půdu. Do jílovitých půd by se mělo přidat trochu světlého písku, aby se podmínky odpovídajícím způsobem vyrovnaly. Keř je vhodné přihnojovat co nejvzácněji, protože jako pouštní rostlina je rakytník zvyklý spíše na podmínky chudé na živiny. Přesto neuškodí občas – zhruba jednou ročně – rostlině „dopřát“pár živin navíc, aby byla zajištěna „bohatá úroda“.
Skutečnost, že rostlina rakytníku může po relativně krátké době dosáhnout výšky až čtyř metrů a šířky kolem tří metrů, je něco, co by milovník rostlin se „zeleným palcem“měl vzít v úvahu při výběr místa.
Poutač ve venkovním prostoru
Obecně má rostlina tendenci vytvářet četné odnože. Tomu můžete předejít například nastavením kořenové bariéry při výsadbě, která zabrání „divokému růstu“. Na druhou stranu má smysl v pravidelných intervalech odstraňovat odnože.
