Není pochyb o tom, odkud má střecha stanu svůj název. Ale tento tvar střechy se již dávno dostal do okruhu designových stylistických zařízení v bytové výstavbě. Několik zásadních výhod jej odlišuje od ostatních tvarů střech. Vysvětlujeme tyto rozdíly a také poskytujeme řadu zajímavých faktů o střeše stanu.
Forma a původ
Samozřejmě už jen podle názvu je vztah mezi střechou stanu a skutečným stanem nezaměnitelný. Design ale také vizuálně připomíná nejjednodušší formu stanu sestávající z centrální tyče s nataženou plachtou. Na tento jednoduchý a efektní tvar střechy sází i první stálá obydlí v podobě jurt, jednoduchých chatrčí a dalších forem.
Přizpůsobená obvykle ortogonálně orientovaným půdorysům obytných domů, stanová střecha se obvykle skládá ze čtyř střešních ploch se stejnými sklony, které se vzájemně dotýkají v centrálním hřebenu. To má za následek téměř nevyhnutelný čtvercový tvar budovy zastřešené touto střechou. Okolní spodní okraj střechy umocňuje dojem samostatného střešního krytu sedícího na konstrukci budovy. Oblíbená přezdívka pro obytné budovy se stanovou střechou je například „houbový dům“.
Statická struktura
Z tvaru s centrálním hřebenem je rychle zřejmé, že stanová střecha, i přes svou vizuální blízkost, musí ke konstrukci sedlové střechy přistupovat úplně jinak:
1. Podpora středového hřebene
- Vertikální přenos zatížení z hřebenového bodu do pevných součástí pod ním (strop nebo stěna)
- Z každého rohu budovy od valbových krokví až po hřeben jako horní podpěru nebo spojovací bod pro krokve
- Obvodový práh jako spodní podpěrný bod
- Kolovnice jako nosné prvky střešní konstrukce jednotlivých střešních ploch
2. Konstrukce vaznice
- Celoobvodový práh jako spodní opěrný bod pro krokve
- Celoobvodová vaznice jako horní podpěra, obvykle asi třetina až čtvrtina délky krokve od hřebene
- Konce horní krokve volně vykonzolované k hřebenu
- Vaznice podepřené na základových prvcích přes podpěry nebo stěny
3. Pevná rámová konstrukce
- Celoobvodový práh jako spodní opěrný bod střešní konstrukce
- Žebrové krokve od rohů budovy k hřebenovému bodu, vzájemně se podpírající, jako tuhá rámová konstrukce bez střední podpory
- Střešní krokve umístěné na valbových krokvích nebo svázané ve stejné úrovni
Typické střešní konstrukce pro stanové střechy
Konstruktivně jsou možné střešní systémy pro stanovou střechu založeny na osvědčené metodice:
- Uvnitř: Difuzně nepropustná úroveň pro zabránění pronikání vlhkosti do obytného prostoru do úrovně izolace
- Izolační vrstva
- Difuzně otevřená podstříška pro odvětrávání vlhkosti unikající ze střešní konstrukce, v případě potřeby v kombinaci s další izolační vrstvou
- Zadní ventilační úroveň pro odvod unikající vodní páry
- Exteriér: Střešní plášť s nosnou konstrukcí
Ve stanové střeše lze nakonec nalézt obě běžné možnosti, jak tuto konstrukci realizovat ve vztahu k nosné konstrukci:
1. Střešní izolace
Úroveň izolace odpovídá úrovni krokví. Za tímto účelem se izolace vkládá jako měkký izolační materiál mezi krokve. Příslušné omezující vrstvy jsou umístěny pod a nad vrstvou krokví. Pohledově viditelné vnitřní zakončení střešní konstrukce je tvořeno dřevěným obkladem nebo natřeným, omítnutým či tapetovaným sádrokartonem.
2. Zateplení střechy
Vrstva izolace je vybudována na konstrukční vrstvě krokví a může být vytvořena buď jako měkká izolace mezi nosnými trámy, nebo jako souvislá, tlakově odolná izolační vrstva. Jako podklad pro izolační vrstvu musí být na krokve postavena rovná krytina z různých dřevěných materiálů. U této varianty zůstává nosná konstrukce viditelná ve střešním prostoru a lze ji vizuálně inscenovat.
POZNÁMKA:
Na rozdíl od mnoha jiných tvarů střech je střešní izolace u stanových střech velmi běžná. Pozadím je vysoký počet konstrukčních prvků a detailů v poloze krokví, které by při instalaci na úrovni konstrukce vedly k velkému počtu míst porušení izolační vrstvy.
Sklon střechy
V konečném důsledku lze stanovou střechu postavit ve všech úhlech od 0 stupňů. Technicky se však stavba stává rozumnou až od 10 do 15 stupňů, protože jinak získaný střešní prostor zabírají převážně konstrukční prvky. Sklony mezi 15 a kolem 30 stupňů jsou dnes běžné. Větší sklony 45 stupňů a více naopak vytvářejí objemný střešní prostor, který je však kvůli sklonu na všechny strany velmi špatně využitelný. V těchto případech se většinou volí alternativní, použitelnější tvar střechy.
Střešní krytiny
Střechu stanu lze opatřit téměř libovolným počtem různých střešních krytin v závislosti na sklonu střechy. Ploché krytiny by měly být upřednostňovány před taškami nebo šindely, zejména u malých střech, protože jinak by bylo nutné nespočet úprav a řezání jednotlivých tašek kvůli hřebenovým detailům, které najdeme na všech stranách. Typy krytin, se kterými se často setkáváme, jsou:
- Cihly a betonové střešní tašky – většinou od 15 stupňů, některé modely od 10 stupňů
- Fóliové střechy – jakýkoli sklon střechy
- Štěrková nebo zelená krytina na fóliové střeše - nad 10 stupňů má jen omezený smysl
- Břidlice, šindele a další lokální varianty krytin - obvykle od cca 15 do 20 stupňů, v závislosti na spodní stavbě
POZNÁMKA:
Vzhledem k tomu, že stanová střecha obytných budov nemá žádnou významnou historii, neexistují žádné typické, historické formy krytiny, jako je sláma, došky nebo rákos.
Střešní konstrukce a instalace
V zásadě jsou jednotlivé střešní plochy stanové střechy vhodné pro stavbu nebo montáž vikýřů nebo střešních balkonů. Stanová střecha se však obecně používá se spíše plochým sklonem. Když se přidá k tomu, že plochy střechy jsou ze všech stran seříznuté, jen velmi velkým střechám zbývá dostatek střešní plochy pro rozumné umístění těchto konstrukcí. V praxi se i střešní okna na stanových střechách vyskytují zřídka.
Rozdíl od jiných tvarů střech
Ve skutečnosti z čistě geometrického hlediska je návrh skutečné stanové střechy možný pouze na čtvercových budovách. V praxi se také obecně používá v půdorysech, které jsou velmi blízko náměstí. Protože však skutečný čtverec lze z mnoha důvodů realizovat jen velmi zřídka, pokrývají budovy četné speciální formy stanové střechy. Obvykle jsou velmi podobné extrémně výrazné valbové střeše, u které byla buď linie hřebene minimalizována na nulu s odlišným sklonem valbové a hlavní plochy, nebo byl bodový hřeben stanové střechy rozšířen do krátké, ale stále lineárně tvarovaný hřeben se stejným sklonem na všech stranách. Přesné ohraničení stanové střechy od jiných tvarů střech je nakonec obtížné, ale název je z hlediska praktického provedení stejně důležitý.
Náklady na střechu stanu
Spolehlivé srovnání nákladů na stanovou střechu s jinými typy střech je stěží možné. Důvodem je běžné používání tohoto tvaru střechy. Zatímco samostatné salonky často vznikají v sedlových nebo valbových střechách, stanová střecha často pokrývá plnohodnotné standardní patro s vertikálními stěnami od podlahy ke stropu. Pokud však vezmete v úvahu další speciální vlastnosti týkající se půdorysných požadavků na budovy se stanovou střechou, neměl by se tento tvar střechy jevit jako dražší, alespoň ve vztahu k jiným tvarům střechy na stejné budově.
Výhody a potíže
Samozřejmě, že různé aspekty střechy stanu mají také pozitivní dopad, zatímco jiné okolnosti jsou poměrně obtížné:
Výhody
- Dobrá střešní krytina pro jinak obtížné čtvercové půdorysy
- Střecha má nízkou vizuální hmotnost díky svému sklonu na všechny strany – tvar střechy působí velmi lehce
- Nízký objem střešního prostoru, proto není potřeba další užitný prostor, dobré řešení bez zbytečného mrtvého prostoru
Nevýhody
- Vysoké konstruktivní úsilí
- Četné detaily a průsečíky
- stěží možné žádné střešní instalace nebo instalace
