Mnoho rostlin rostoucích v přírodě nebo na zahradě má úžasné vlastnosti, které si jen málokdo uvědomuje. Patří k nim i čemeřice smradlavé.
Ranunculus
Čeměřice smradlavá (Helleborus foetidus) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Jak název napovídá, rostlina vydává nepříliš příjemnou vůni, z listů stoupá nepříjemný zápach. Latinský název také odkazuje na tuto vlastnost, foetida se překládá jako „smrad“. Stejně jako ostatní rostliny s tímto latinským výrazem spojeným se svými jmény je čemeřice páchnoucí v německém překladu připisována ďáblu. Kromě čertovy trávy jsou známé i názvy jako medvědí noha a ohnivák, darebákův kořen nebo vlčí zub.
Čemeřice páchnoucí pochází ze střední Evropy a na jihu, východněji než u nás ji sotva najdete. Cítí se dobře v lesích a na okraji lesa a také rád roste vedle původních keřů nebo pod nimi.
Páchnoucí čemeřice na zahradě
Navzdory svým nelichotivým přezdívkám se čemeřice smradlavé vyvinula v oblíbenou zahradní rostlinu; Rostlin, které v zimě vytvářejí květy, není v našich zeměpisných šířkách tolik. Patří k nim i čemeřice příbuzná vánoční růže, která dostala krásné jméno podle zimního květu - prostě voní lépe.
Čemeřice smradlavé má ale tu výhodu, že ze všech čemeřic si nejlépe poradí se sluncem a suchou půdou. Je to odolná rostlina pro ty, kteří chtějí v zimě stálezelené a květiny a nikdy nemají žádné stížnosti. Velikost podkeřů se hodí i do našich zahrad, 60 - 90 centimetrů mají prostor v nejmenší předzahrádce a neztratí se ani v parku.
Péče
- Čemeřice smradlavé má ráda vápenitou půdu, nejlépe jíl nebo spraš, půda by měla být také kyprá.
- Radši má hodně vlhkosti než málo, v určitou chvíli už nesnese extrémní mrazy.
- Preferuje polostín, proto je ideální podsadou pro vyšší rostliny, jak roste v přírodě.
Jinak má čemeřice smradlavé malé nároky, raději je nechá na pokoji. Může vadit přesazení na nové místo, stejně jako jakákoli opatření ke zlepšení půdy, která se příliš přiblíží jeho citlivým kořenům (okopávání, kopání). Není třeba odstraňovat ani olistění rostlin nad ním, čemeřice má z této zimní pokrývky radost. Má však ráda živiny v půdě a kromě listového pokryvu zlepšujícího půdu doporučujeme na jaře přidat dlouhodobé květinové hnojivo nebo kompost.
- Když se čemeřice cítí dobře, často se sama zaseje. Obecně vytváří několik výhonků, které nějakou dobu dozrávají.
- Pokud jsou semena rozptýlena, tyto výhonky odumírají. Předem se vytvoří nové postranní výhony, které brzy vytvoří nové květy.
- Začátky květů se obvykle objevují na podzim a květy se pak otevírají od konce zimy do jara. Pak se objevují ve shlucích, většinou světle zelené, občas s načervenalým okrajem.
- Čemeřice se vlastně nemusí stříhat, pouze po odkvětu můžete odstřihnout nevábné listy.
Čemeřice vonící jako léčivá rostlina
Čemeřice páchnoucí se v dřívějším lidovém léčitelství používala jako léčivá rostlina, např. jako emetikum, jako projímadlo a jako lék proti červům.
Přestože je čemeřice na mnoha místech stále vychvalována jako lék, dnes se již nepoužívá kvůli svým toxickým složkám jako lék. Všechny části rostliny jsou vysoce jedovaté a existuje několik jedů, které způsobují problémy těm, kteří hledají léčení. Jsou zmíněny saponiny, bufadienolid, protoanemonin, helleborein a kyselina akonitová s velmi rozporuplnými tvrzeními o přesném složení složek. V každém případě obsahuje látky podobné digitalisu, které mohou vést ke smrti v důsledku respirační paralýzy.
Existují ale i jiné druhy čemeřic, které jsou vhodnější pro použití jako lék. Vánoční růže (čemeřice černá) se používá v homeopatii, i když s podobnou opatrností, jakou vyžaduje použití náprstníku. V čemeřici bílé, která pochází ze severozápadních hor USA, byla objevena složka s protirakovinnými vlastnostmi.
Páchnoucí čemeřice jako včelí pastva
Pokud nemůžete použít čemeřici smradlavou k vlastnímu léčení, přispívá alespoň k ozdravení přírody jako vyhledávané včelí pastviny. Protože opylujícího hmyzu je stále méně a méně, každý opylovač přispívá k biologické rozmanitosti. Sympatické na tom je, že nektar čemeřice páchnoucí je díky zavěšenému tvaru květů přístupný pouze čmelákům a kožešinovým včelám. Rostlina dokonce vymyslela speciální trik, kdy pomocí kvasinek v nektaru vytvořila přátelské teploty, které přitahují mrznoucí čmeláky.
Specializace na čmeláky a kožešinové včely je fajn, protože oba druhy hmyzu jsou již pro svou vzácnost pod ochranou. Výhodou pro člověka je, že čmeláci a kožešinové včely si prosazují své teritorium proti agresivním vosám, kterých v těchto oblastech ubývá. Včely kožešinové a čmeláci naproti tomu bodají jen v krajní nouzi (například když je popadnete a hrozíte, že je rozdrtíte). A ani pak by žihadlo nebylo příliš vážné, neboť žihadlo zůstává na čmelákovi a kožešinové včele a ne v lidské kůži, jako je tomu u včel, kam jed stále uniká. Alergici samozřejmě vyloučeni.
Pokud chcete pro tyto přátelské hosty udělat ještě víc, můžete plicník zasadit i na zahradu, je to jejich oblíbená pastvina.
